Nepřímou srdeční masáží vyvolává zachránce cirkulaci krve. Ta dopravuje kyslík do mozku  srdce – oba orgány nedostatek kyslíku těžce poškozuje. Proto je v ideálním případě nutno masáž hrudníku kombinovat s vdechy a to v poměru 30 stlačení hrudníku (s frekvencí 100 x za minutu a hloubkou 4 – 5 cm) ku dvěma vdechům. Avšak pro prvních 5 až 7 minut od zástavy má podle mnohých odborníků stlačování hrudníku přednost. Je-li prováděno řádně, pak dokáže čerpat z rezerv kyslíku v plicích. 

Kromě zajištění cirkulace a distribuce kyslíku má však masáž také další důležitý účel. Pokud není prováděna, srdeční sval se nalévá krví a začíná tuhnout. Pokud uplynulo od zástavy již více než 5 minut, ztuhlost srdečního svalu jej činí resistentním vůči defibrilačnímu výboji. To je způsobeno poklesem tzv. pefruzního tlaku na nulovou hodnotu (tlakový rozdíl mezi vstupem a výstupem krevního toku v srdci). Tento tlak má u zdravého jedince hodnotu asi 60 mm Hg. Masáží hrudníku obnovujete tento perfuzní tlak a uvolňujete srdeční sval, a tím vytváříte podmínky pro úspěšnou defibrilaci.

Každé přerušení masáže přitom znamená opětovný pokles perfuzního tlaku. Proto má velký význam snažit se o to, aby takových přerušení masáže bylo co nejméně – jak na straně zachránců, tak na straně výrobců přístrojů. Technologie cprMAX plně odráží tyto poznatky.